QR kód na vizitku: méně údajů, lepší kód

Vizitky přežily i nástup LinkedInu, ale změnilo se, jak je lidé používají. Málokdo si je schovává do šuplíku. Buď si kontakt hned uloží do mobilu, nebo vizitku vyhodí. QR kód rozhoduje o tom prvním.

Dvě možnosti, co dát do kódu

Kontakt (vCard). Kód obsahuje jméno, telefon a e-mail. Po naskenování telefon rovnou nabídne „Uložit kontakt“, bez internetu a bez dalšího klikání. Nevýhoda: čím víc údajů, tím hustší kód. A když změníš číslo, vizitky jsou na vyhození.

Odkaz na web nebo profil (dynamický). Kód je malý a jednoduchý, otevře tvůj web, LinkedIn nebo stránku s kontakty. Cíl změníš kdykoli a vidíš, kolik lidí kód naskenovalo. Uložení kontaktu je ale o krok delší.

Vyzkoušej si, jak se kód mění, když přidáváš údaje:

Co do kontaktu dát a co vynechat

• Ano: jméno, mobil, e-mail. Tohle lidé reálně potřebují.
• Radši ne: adresu firmy, fax, druhé a třetí číslo. Každý údaj navíc zvětší kód a skoro nikdo ho nepoužije.
• Telefon piš v mezinárodním tvaru, třeba +420 603 123 456. Jinak se číslo ze zahraničí nevytočí.
• Pozici a firmu máš na vizitce vytištěné, do kódu je dávat nemusíš.

Velikost a umístění

Na vizitce má mít kód aspoň 2,5 cm, u kontaktu s více údaji radši 3 cm. Nejčastěji se dává na zadní stranu, kde má kolem sebe dost volného místa. Na přední straně často soupeří s logem a jménem a tiskárna ho zmenší.

Pokud chceš kód v barvě značky, drž se tmavého odstínu na světlém papíře. Matný papír je lepší než lesklý, který pod lampou odráží světlo přímo do foťáku.

Co zvolit?

Pokud rozdáváš vizitky na veletrzích a schůzkách a chceš, aby si tě lidé hned uložili, zvol kontakt. Pokud měníš práci, číslo nebo chceš lidi posílat na portfolio, zvol dynamický odkaz. Vizitky pak vydrží roky, i když se údaje změní.